Kořeny

Není náhodou, že práce Blanky Valchářové úzce souvisí s tím, co se v atmosféře pražské akademie odehrálo po sametové revoluci roku 1989. Zatímco v první polovině tohoto století bylo umění unášeno prudkým proudem avantgardního modernismu, lze zhruba od 60. let pozorovat zásadní změnu. Začíná se hovořit o zásadní změně celého životního vzoru druhé poloviny dvacátého století. V této souvislosti umění začíná být chápáno v rozsahu své mnohotvárné, pluralitní šíře, začíná se hovořit o umění postmoderním. Tento proces přináší i zcela překvapivou novou úlohu mnohokrát odepisovaného média - malby. Někteří umělci se záměrně obracejí hluboko do minulosti, aby se znovu, po půl století půstu, inspirovali jedinečnou a zcela specifickou tradicí evropského umění a tak se spíše než originalita hledá ztracená návaznost. Také na Akademii výtvarných umění bylo nutné změnit dosavadní jednosměrně pěstovaný trend silně pokleslé produkce pozdního totalitarismu. Proto po Sametové revoluci roku 1989, bylo na půdě pražské Akademie zřízeno nebývalé množství pluralitně fungujících škol s dosud neobvyklou šíří názorového spektra. Na jednom z vyhrocených křídel tohoto názorového rozpětí byl zřízen i speciální ateliér klasických malířských technik, jehož úkolem je zapojení zapomenutých procesů do současné malby.

Technika

Blanka Valchářová patřila k prvním studentům, kteří se dokázali v nové situaci dobře orientovat. Brzy si vypracovala precizní systém zobrazující malby, jehož kořeny lze hledat v aplikaci renesančního a barokního principu, či jejich manýristických odnoží. Je potřebné hned v úvodu říci, že Blanka Valchářová neuvázla v pasti staromistrovské fascinace. Tyto tvárné prostředky již od počátku dokázala zhodnotit pro potřeby současného umění.

Východiska a projekce

Její smysl pro význam detailu ji přivedl k hyperrealistické orientaci malby. Podobně jako řada amerických autorů se postupně snaží tuto fázi rozvinout do nové dimenze. Děje se tak zejména ve dvou rovinách, v prvním cyklu portrétů představitelů současných společenských typů, kde akcentuje ve výběru a v dodržování přísné koncepce své sociální cítění. Takový postoj ale už překračuje rámec chladného přístupu hyperrealistů. Již zde je možné si povšimnout specifického rysu prací Blanky Valchářové, který se později stal ještě charakterističtějším. Je to krátký stav úžasu a ztrnutí nad přísným tvarem reality, jakéhosi paradoxního ikono-grafického zachycení něčeho, co předem jako zobecnění nefungovalo. Současně se smyslem pro důležitost pravdivého detailu v organismu výtvarného díla (který brání autorce ve sklouznutí k obecně oblíbenému uměleckému stylismu) se u Blanky Valchářové projevuje smysl pro monumetalizaci a čistotu formy. Právě zde dochází k nejzřetelnějšímu posunu od hyperrealistického východiska.

Náplň

Zdánlivě bezvýznamné náměty zátiší - natržený sáček se zrnky čočky, krabička s ozdobnými korálky a ztraceným již smyslem nápisů, detail svatebních šatů - je realita, která většinou nevzbudí velkou pozornost. Blanka Valchářová tuto nenápadnou skutečnost dovede objevit a pozvednout na úroveň uměleckého díla. Takto zjevené tvary zanedbatelné reality se stávají významnou záminkou pro výtvarnou hru objemů a jejich nesčetných světelných valérů, aniž je přiblížením a přezvětšením námětového výřezu znemožněna identifikace věci. To je podstatný a možná charakteristický rys Blanky Valchářové. Detail svatební košile se tak stává svébytným ikonickým znakem, který však poskytuje zároveň plnou autenticitu. Prázdná gestostilizace odpadá. Míra docílené rovnováhy je znamením cítění, které ačkoliv není často frekventováno, je hlubinným proudem celého evropského umění. Zamyšlení nad životem a smrtí se projevuje v konceptu "Na hranici proměny". V konceptu s podobným názvem "Za hranicí proměny" se autorka vyslovuje ke společenským a duchovním hodnotám - k činu Palachovy, Zajícovy a Plockovy oběti. Téma lze zařadit k trendu současného umění, který se zabývá sociálně politickými aspekty. Tím zobrazivou malbu, zvolenou k vizualizaci konceptu v mnohosti výrazových prostředků překvapivě aktualizuje. Blanka Valchářová během své krátké kariery naznačuje ve své umělecké práci osobitý talent v jehož dosahu jsou nezanedbatelné možnosti.

prof. Zdeněk Beran, Akademie výtvarných umění v Praze,
z otevření výstavy na zámku v Častolovicích 1998





" ... iuDicavit iudicium mEUm
et redempta Sum "



zpět